Měsíc únor nás přivítal sněhem. Kulíšci se na něm všemožně vydováděli. Nejen, že sáňkovali, bobovali, jezdili na lopatách, ale nelenili vzít do ruky štětec a vodové barvy a tu záplavu bílé trošičku probarvit.
Navštívili jsme Národní zemědělské muzeum, kde na nás čekala lektorka s programem o gastronomii. Kulíšci měli možnost porovnat jak se vařilo v pravěku (ohniště a expozice s keramikou), středověku-za času princezen (topeniště s roštem a kotlíkem) a za času našich prababiček (klasická kamna se sporákem a troubou) či v panelákové kuchyni. Přemýšleli nad tím jak lidé vařili a také co jedli a moc hezky s lektorkou spolupracovali. Dále se učili, jak se správně stoluje-jak se pokládají na stůl talíře, sklenice a příbory. Po řízeném programu si děti pohrály v gastroherničce-nakupovaly malé modýlky jídla, zkoušely zajímavé recepty na tabletech nebo vařily v modelínové kuchyňce.
V gastroprogramu jsme pokračovali. S říkadlem Pekař peče housky jsme zahájili modelování ze slaného těsta, které kdyby nám nedošlo těsto, by snad nemělo konce. Vznikly překrásné modýlky pečiva pro panenky, plyšáky či jen tak na hraní.
Další den si děti připravily pizzu, která se stala jejich obědem-věřte, že zbytky téměř žádné nebyly! Kulinářský týden jsme završili zdobením perníkového srdce od PerníKáči. Jemnou motoriku jsme trénovali při loupání mandlí a potom při zdobení bílkovou polevou. Ani jednomu Kulíškovi nepraskl pytlíček s polevou, bylo to úžasné. Doufám, že vám aspoň dali ochutnat. A krom toho kulinaření ještě Kulíšci pilně trénovali sáňkování!
Nechyběly ani řemeslné písně-např Já jsem řemesníček, Pekla vdolky nebo Kovář. Sníh trošku roztál a vykoukla loňská suchá tráva, kterou děti s velikou vervou škubaly. Ti starší si z ní zvládli vyrobit ošatku, s mladšími jsme vyrobili jednu společnou.
Navštívili jsme také keramický ateliér Katky Tětivové na Sahaře, kde si Kulíšci pod jejím vedením vyráběli vázičky. Až budou vypálené a naglazované, Katka nám je doveze.
Protože jsme lesní klub, museli jsme také probrat, jaký je rozdíl mezi myslivcem, lesníkem a dřevorubcem. S aktuálním kácením přilehlého lesa to máme neustále na očích. S dětmi jsme se naučili píseň „Já mám pilu“ a zkusili jsme si vyrobit z dřevěného špalíku jednoduchého skřítečka.
Následující týden jsme se věnovali záchranným složkám. Každý den jsme začínali básničkou, díky níž si Kulíšci lépe zapamatovali důležitá čísla. Povídali jsme si o situacích, kdy volat či nevolat hasiče, policii nebo záchranku. Pomocí pracovních listů jsme si ukázali, jake nebezpečné situace mohou nastat a jak se jim vyvarovat. Ve čtvrtek jsme navštívili dobrovolné hasiče, kteří nám ukázali svou základnu, obsah jejich záchranných aut a pověděli nám, co jejich práce obnáší. Kulíšci krásně spolupracovali s panem hasičem a svými znalostmi ho občas i překvapili. Největším zážitkem bylo zkoušení pravé hasičské helmy a házení a motání hadice.
Masopustní týden se nesl za zvuku harmoniky, zpěvu, tance a veselých her. Nejoblíbenější byla honící hra na píseň Skákej medvěde a Stará bába jede, u níž děti dělají ve dvojicích trakař. Nechybělo ani vyrábění masek. Během masopustního veselí děti zvládly také odkoulet špalky dřeva na náš pozemek a uklidit piliny, za což jim patří veliký dík! Náš dík patří také rodině Titěrových, že jsme k nim mohli na masopustní obchůzku a za vynikající pečené dobroty.