„Nesemy Mařenu v oleji smaženú, na vrchu červenú, na spodku zelenú, pěknú, pěknú, probělenú.“
Za hlasitého zpěvu této písničky jsme se v pátek odpoledne 18.3. vydali dlouhým průvodem s Moranou v čele z Oranžového hřiště dolů k řece. Kromě Kulíšků a jejich rodičů přišla slušná řádka hostů ( nejen libčických – měli jsme na návštěvě mimo jiné i dvě rodiny, jejichž děti chodí do pražské lesní školky Šárynka). Prokládali jsme tuhle písničku také říkadly: 
SMRT CHODÍ PO VSI, MÁ VELKÝ FOUSY, UŽ NEMŮŽE CHODITI, MUSÍME JÍ NOSITI a SMRŤÁKA NESEM S VELIKÝM NOSEM, DO VODY HO DÁME, NAD NÍM ZAZPÍVÁME. U řeky pěkně foukalo a chvíli nebylo jisté, jestli se nám podaří Moranu zapálit. Nakonec Morana plála jasným plamenem a když jsme jí hodili do vody, tak jsme nad ní zpívali: 
VRBY SE NÁM ZELENAJÍ, NA DVĚ STRANY PROKVÉTAJÍ, RADUJME SE, VESELME SE. BYLA ZIMA MEZI NÁMA, ALE UŽ JE ZA HORAMA. RADUJME SE, VESELME SE.
Pak jsme ještě přidali Vozilo se na jaře, slunce v zlatém kočáře. Rozloučili jsme s naším skřítkem Zimníčkem, který odešel spát tam, kde skřítci čekají než zas přijde jejich čas. Místo něj 
mezi nás přišla víla Jarněnka, hned se s námi přivítala a vyzvala děti, aby si nabídly jedlé kynuté květiny, které s sebou vzala. 
Potom jsme pletli lítečka z vrbových proutků, někdo hrál kuličky, jiní zase starou hru Na křepeličku. A byli mezi dětmi i tací, kteří pobíhali po Náplavce jako splašení… Zkrátka každý se s jarem přivítal podle svého a když se blížila šestá večer, museli jsme dát za pravdu pořekadlu:
Březen, za kamna vlezem.