V lesní školce je třída opravdu veliká. U borovice (místa našich svačinek a přivítání s Kulíškem) projdete do veliké herny, a ani nemusíte otevírat dveře. Každé místo, místečko, lesík, loučka, potůček, kde zažijeme s dětmi nějaké dobrodružství se snažíme pojmenovat. Kulíšci se předhánějí, fantazii se meze nekladou. Na místě, kde připravovali dobroty pro Hejkala, a pokládali je na jeho obrovský kamenný stůl, říkáme „Hejkalův kámen“. Cestě podél tratě, se zvláštně zakroucenými stromy, na které se dobře a pohodlně leze, říkáme „Cesta opičích stromů“. Lesík, kde jsme našli hromadu prázdných ulit jsme pojmenovali „Šnečí hřbitov“. U velké hrušky, kde často stavíme stan říkáme prostě „U hrušky“. Na skalách, kam děti rády chodí, jednoduše „Skalky“. A místo o kus níže, kde stavíme stan „Pod skalkama“. Máme místo „U studánky“ a „U potůčku“. Také „Chlupatý les“ a „Na sadech“. „Skřítí domky“ je místečko, kde děti často staví pro skřítky domečky, je tam totiž spousta nejrůznějšího a nejpotřebnějšího materiálu, jaký můžete v lese najít. Místa nám utěšeně narůstají a i my učitelé se už dorozumíváme v řeči kulíščích domorodců.. „Dnes jsme šli “ K hrušce“, tam je lepší stavět stan vlevo od cesty,“ a nebo „dnes na Skalky nepůjdeme, je mokro, bude to klouzat“. Někdy máme pocit, že Rusavky patří jen nám. To když po 14 dnech najdeme v křoví Bertíkovu Kulišku, na Skalkách Danovu čepku a nebo „Pod skalkami“ provázek z vozíku. Je to jako, když zapomenete něco ve třídě, a po pár dnech to někde v bedně s hračkami, s nadšením objevíte. Jen ta naše třída je trošku větší. Chystáme „velkou mapu“, kde budeme naše objevená místečka s dětmi zakreslovat. Bude viset na Báře a rodiče tak uvidí, kam všude s dětmi chodíme. A jaké příběhy se k místům váží.
Sára