Hned zpočátku února jsme s dětmi navštívili výstavu bratří Formanů Zámecké imaginárium v roztockém muzeu. Prvně jsme vzali na výlet nejmladší čtvrteční skupinu a věřte, měli jsme co dělat, abychom cestování i výstavu bezpečně zvládli. Ale stálo to za to. 
Naše další návštěva mířila do keramické dílny Katky Tetivové, kde si Kulíšci vyrobili mýdlenku-buď ve tvaru rybičky, sovičky či kočičky.
Oslavili jsme masopust. Nejdříve jsme se připravovali-hlavně hudebně – zvládli jsme písně: Já jsem muzikant, přičemž jsme si pantomimicky zahráli na nejrůznější hudební nástroje. S písní Skákej medvěde jsme si zahráli tradiční masopustní honící hru. Píseň Hojačky nás zase nabádala hrát na chřestítka v nejrůznějších pozicích (stojačky, klekačky, zazádačky, havoudolačky, skákačky…) Na masopust jsme se chystali také výtvarně-vytvářením masek. Byli jsme na masopustní obchůzce u Titěrů, kteří pro nás připravili něco na zub, za což moc děkujeme! My jsme zase přinesli opravdické jitrnice a jelítka, které k oslavě masopustu neodmyslitelně patří. Bujaré oslavy jsme zakončili pohřbem basy (vlastně houslí), děti si naposledy zatahaly na starou harmoniku a Jémine domine, masopust pryč.
Půst jsme zahájili Popeleční středou. Kreslili jsme pomocí uhlíku, od čeho bychom se mohli postit a potom jsme vyrazili k břízkám, kde jsme zapálili ohníček, uvařili čajíček a popřáli Doubravce ke 20. narozeninám.
Dále nás čekalo poznávání řemesel a povolání. Petra Skálová děti zasvětila do světa Chemie. Ukázala laboratorní sklo, ochranné pomůcky chemika i některé pokusy. Děti si mohly vyzkoušet reakci sody a kyseliny citrónové-protože přidaly i barvivo, výsledkem bylo růžové a modré pěnivé „pivo“. Každý si také vyzkoušel, z jakých barviv jsou vytvořeny fixy-poté, když namočil papírek popsaný fixem do octového roztoku. Jako dáreček děti dostaly minilahvičku s vlastnoručně obarvenou koupelovou solí.
V lese pravidelně trénujeme dřevorubecké řemeslo. Zpíváme píseň Dřevorubec a Já mám pilu. Děti mají možnost vyzkoušet si pod dohledem dospělých samostatně řezat výsuvnou pilou Fiskarskou nebo s dospělákem ve dvojici řezat rámovou pilou. Začali jsme také sekat malé klacíky sekyrkou-místo špalku používáme lesní pařezy. 
Jedním z vrcholů únorových řemesel bylo pečení. Nejdříve jsme procvičili ručičky s říkadlem Pekař peče housky a pak jsme pekli preclíky. Podle tradice se první postní neděle nazývala liščí a hrála se hra, při které liška schovala preclíky v zahradě a děti je hledaly. Naše liška je zavěsila v lese na větvičky, zpívala si u toho Sedí liška pod dubem a užila si spoustu legrace při otázkách typu:“Má liška šupiny? …“ Čtvrteční pekaři zase pekli pizzu, kterou si snědli coby odpolední svačinku.
Kulíšky neminulo ani šití. Povídali jsme si, že půst by mohl být i igeliťákový, ale že bychom potřebovali místo igeliťáků pytlíky látkové. Malí Kulíšci si statečně přišili bavlnkou jmenovku a potom se celé dopoledne střídali-někteří byli v lese a někteří byli s Evou u šicího stroje a nastavovali správný steh a šlapali na pedál, aby stroj šil. Museli se naučit spolupracovat-mačkat pedál jen tehdy, když jim Eva dala pokyn (aby jí neprošili prstíčky 🙂 Někteří si dokázali i sami prostrčit mašličku tunelem aby šel pytlík stahovat!
Za extrémně mrazivého počasí jsme společně se školičkou Máváček navštícili libčické dobrovolné hasiče. Ti nás pustili do své garáže a ukázali všechnu výstroj, svoje auta, do kterých děti mohly vlézt dovnitř. 
Kromě školkového programu jsme si každý den hráli v lese. Stále děti baví lézt na padlý buk a oťukávat jeho kůru kladívky. Navštěvovali jsme také „pravěkou jámu“, ve které je starý trčící pařez použitelný jako rozhledna či skokanský můstek. Pořád nás baví také lesní vana, do které děti skáčou přehlídkové skoky a už si samy dokážou tuto činnost zorganizovat a profesionálně komentovat (skoro jako na Olympiádě).