Zkusím vám popsat, jak vypadá den v Kulíšku. Ráno se vždycky chytneme za ruce v kroužku a když řekneme: „Kulíšek letí a zdraví děti,“ tak to je znamení pro Kulíška, že má rychle vyletět a pozdravit každé dítko a pohladit ho po vláskách. Někdy děláme s kulatým padákem Kulíškovi trampolínu a pak hrajeme s padákem hry: Kolo kolo mlýnský, Vítr fouká nebo točíme Kulíška s písničkou Kulíšek v svém lese… Potom cvičíme nebo zpíváme, počítáme, zkrátka se něco zajímavého učíme. Třebas 1.den školního roku jsme udělali vláček a jezdili po zázemí a zkoumali, kde se co dělá (kde čůráme, kde si hrajeme, kde spinkáme, kde máme oběd…)
Potom si zazpíváme: Batůžky si nasadíme a na cestu vyrazíme…,spočítáme děti a jdeme do lesa. V září jsme chodili na místo „U lesní vany“. Učili jsme se OČÍČKOVÉ PRAVIDLO (každé dítě musí celou dobu vidět na dospělého) a KLACKOVÉ PRAVIDLO (jak můžeme zacházet s klackem)
V lese si postavíme tábořiště: plachtu, karimatky a stolečky, umyjeme ručičky na pařezové umývárně a dáme si svačinku.
Když děti dosvačí a uklidí si lahvičku a svačinovou krabičku do batohu, jdou si hrát a zkoumat les. Někdy máme pro děti nabídku nějaké činnosti (kreslení, vyrábění ze dřeva, zahřívací pohybovou hru atd.)
V 11:30 si batůžky zase zabalíme a na cestu vyrazíme a kousek od jurty uděláme závěrečný kroužek, kdy si opakujeme, co jsme se naučili a hlavně si připomínáme, že jsme kamarádi. Všichni se chytneme za ruce a říkáme:“Kulíšci jsou kamarádi, Kulíšci se mají rádi. Pomůžou si, poradí, po ruce se pohladí.“ Potom jeden z kroužku pošle pohlazení, které koluje, až se mu zas vrátí a můžeme jít na oběd.
A co jsme v září dělali zajímavého? Vyráběli jsme dalekohled z ruliček od toaleťáku, přičemž jsme se učili jdenoduchý uzel (to abychom na sebe lépe viděli a dodržovali to očičkové pravidlo). Počítali jsme ovoce a v lese jsme ho prodávali za lesní lístečkové peníze. Uvařili jsme si švestkové knedlíky v kotlíku na ohni a v jurtě jsme si uváleli šišky s mákem a k tomu jablečný kompůtek.A zpívali jsme si písničku Jablíčko červené.
V pondělky začalo zpívání s Káčou. Káča nejen, že děti učí rytmus a nové písničky, ale trénuje i jejich hudební sluch tím, že hraje na flétnu melodii a děti mají uhádnout, co hraje za písničku. K tomu děti trénují i hru na hudební nástroje: ozvučná dřívka, chrastidla, triangly a starší děti i na zvonkohru.
Když jsme se učili o obilí, pomohla nám písnička Víte-li pak, jak sedláček, přičemž jsme předváděli pohyby, co sedláček všechno dělá (seje, seče, váže, mlátí). Děti si zkoušely namlít obilí na ručním mlýnku, zkoušeli jsme i vymlátit obilí lesními cepy a dokonce jsme z namletého obilí upekli i placičky na pánvi. Pomohla nám také pohádka Kuřátko a obilí, kterou jsme si zahráli s papírovými loutkami a opravdovým obilím.
N konci září jsme si hráli na rytíře a dvorní dámy, protože jsme se chystali na příchod svatého Václava. Zkoušeli jsme střílet z luku, jezdit na dřevěných koních a tančit kolový tanec Na Budči zatanči…(nápěv Avignon tam je shon). Dominik se za sv.Václava převlékl a pasoval kluky, kteří si vyrobili dřevěný meč, na rytíře. Holčičky, které si navlékly korálkovou čelenku, pasoval na dvorní dámy.
Hlavním úkolem na září bylo adaptovat děti-aby si zvykly na školku, na nové kamarády a taky průvodce-lesní učitele. Doufáme, že se nám to daří, některé děti si ještě ráno trošičku zapláčou, ale celkově je atmosféra ve školce dobrá. Je krásné vidět malé rozesmáté tvářičky, radost z pohybu venku a při společných hrách.