Hned na začátku února do naší školky přijel kovář Jirka Hrala – tatínek Pepinky. Připravil si výheň na nožní pohon, do země zabodl kovadlinu a už rozpaloval želízko v ohni. Když už bylo želízko dost žhavé, přiložil je na kovadlinu a děti postupně zkoušely různě velikými kladívky kovat. A znovu a znovu. Když si to všichni vyzkoušeli a šli svačit, Jirka dodělal kovářskou práci a vznikla spona, co se dřív používala koníkům na ohlávku a dá se využít jako věšáček. Samozřejmě nemohla chybět písnička Kdo to ví, kdo nám ková podkovy….
Další den jsme si vyzkoušeli, jak to mají těžké horolezci. Jeli jsme na výlet do Kralup, do Sportovní haly na lezeckou stěnu. Po rozcvičovací hře na žvýkačku si vždy 2děti mohly obout lezecké boty i sedák a jištěni zkusit jaké to je, lézt vysoko, převysoko. Ostatní děti s nadšením běhaly po rozlehlé tělocvičně, hrály na honěnou, prolézaly opičí dráhu a radovaly se z pohybu. Když si lezení vyzkoušely všechny děti, které chtěly, lezly až ke stropu tělocvičny i Káťa a Eva.
O den později jsme zažili téměř scifi. Žofinky táta nám přivezl ukázat robotického psa. Všechny děti byly nadšené, co všechno takový robot dokáže a dospělí byli udivení, kolik peněz takový robot stojí a že když se porouchá, musí až do Ameriky, aby ho opravili…Děti si po vypnutí robota mohly stroj zblízka prohlédnout a opatrně si i sáhnout. Nakonec si robota nakreslily a některé obrázky byly opravdu zdařilé!
Na konci 1.týdne jsme si s dětmi zahráli na kuchaře. Připravovali jsme si pizzu k obědu. Pěkně vyválet těsto na placičku, potřít ho rajčatovou omáčkou a ozdobit vším, co máme rádi. Mňam.
Druhý týden února jsme se učili, jak a kdy zavolat záchranku, hasiče nebo policii. Hráli jsme si na auta, učili jsme se, jak přecházet silnici a správně reagovat na barvy na semaforu. Autíčka jsme si i vyrobili ze dvou krabiček od sirek, barevných papírů a knoflíků.
Třetí týden se děti vypravily do keramické dílny Katky Tetivové. Každý si tam vyrobil mýdlenku a až bude vypálená, dostanou ji domů. V tomto týdnu nás bohužel dostihla karanténa a část dětí i dospělých musela zůstat doma. Děkujeme Katce Marešové, že zvládla za pomoci Kláry Jirsové a Káči Judové dokončit celý školkový týden. Čtvrteční děti tak nepřišly o keramiku, páteční děti zase o báječnou exkurzi do klempířské dílny Erika Mareše.
Na konci února jsme se chystali na Masopust. Káča Judová přinesla na zpívání violoncello a doprovodila na něj některé písně a hlavně písničku Já jsem muzikant. Děti tak krásně poznaly rozdíl mezi basou a violoncellem. Zařádily si s písní Hojačky a naučily se zpívat Masopust držíme. Z minulého měsíce ještě Káča s dětmi zpívala 5 minut v Africe a děti se střídaly v sólu na bubny. Máme v Kulíšku jeden kachon a jedno maličké džambe.
V rámci oslav Masopustu jsme měli ponožkový den. Vzali jsme si na sebe veselé ponožky, co jsme dostali k Vánocům a při masopustních písničkách jsme hráli veselé hry s ponožkami v hlavní roli.
Na Masopust jsme si také vyráběli masky a zdobili je škrobovými barvami. Vzniklo hodně smrtek a některé si v lese našly i dřevěnou kosu aby byla maškara dokonalá. V lese jsme také hledali vhodný klacek, ze kterého jsme vyrobili krásný vozembouch-za pomoci tamburíny a chrastidel z proděrovaných zátek od piva.
Vrcholem byla masopustní obchůzka. S harmonikou, vozembouchem, valchou a chrastidly jsme vyrazili na zahrádku k Anežce Šímové. Tam jsme zazpívali, zahráli a zatancovali a dostali jsme za to koblížky. My jsme zase přinesli na ochutnání jitrnice a jelítka. Masky byly opravdu bohaté: smrtky, medvědi, jednorožec, čmeláček, pejsek, piráti a spousta dalších….
Mimo to všechno jsme-pokud to vítr dovolil-chodili do lesa a hráli si, objevovali přírodniny, prozkoumávali hluboké příkopy, lezli na stromy, hráli na perníkovou chaloupku, na honěnou, na schovávanou, řezali pilou, nožíky i škrabkami atd. Pokud foukal veliký vítr a v lese bylo nebezpečno, hráli jsme si na louce-jen tak nebo na slepou bábu nebo na honěnou nebo na párek v rohlíku…
Naši Kulíšci, jak rostou, dělají úžasné pokroky. Jeden z nejlepších pokroků pro nás je, že se skamarádily děti, které si spolu na začátku školního roku vůbec nehrály. To vždycky potěší u srdíčka.