Listopad 2018

Měsíc listopad jsme uvítali dlabáním dýniček a dušičkovou básní: „Dušičky věrný, nejste všecky stejný. Některý jste bílý, některý jste černý.“ Na báseň jsme navázali debatou, po jakých činech jsou naše dušičky černé anebo bílé.

Pokračovali jsme přípravou na sv. Martina. Zdramatizovali jsme si jeho život, zazávodili jsme si s dřevěnými koníky a zazpívali písně o husách. Na Martinskou slavnost jsme vyráběli lampionky a předškoláci nádherně vyzdobili 5l sklenice lístečkovými obrázky, které svítily na cestu Martinskému lampiónovému průvodu. Nechybělo ani pečení tradičních rohlíčků s povidly.

V následujícím týdnu jsme se učili, jak se zvířátka v lese chystají na zimu. Některá zvířátka jsme měli s sebou- plyšová a hledali jsme je po lese a povídali si, jak přezimují. Naučili jsme se básničku o veverce a hráli hru Tiše tiše ježek spí. Ježečka zahrabaného v listí jsme podle šablony vyrobili a nalepili na něj opravdové lístečky. Na veverku schovávající si zásoby na zimu jsme si hráli ve dvojicích. Každá dvojice měla 2 ořechy a jeden je schoval, přičemž druhý je hledal podle instrukcí samá voda, přihořívá, hoří!

Chladnými nás nenechali ani ptáčkové-vždyť bude zima, bude mráz-kam se ptáčku, kam schováš? Známou píseň jsme doporovdili chrastidly a v lese jsme opravdu hledali ony ptačí úkryty. O vrabečkovi jsme se zase naučili písničku, jak usnul za komínem a jednoho takového ptáčka jsme si i nakreslili. Venku jsme zase hráli oblíbenou hru na Sýkorky a kočky.

Nechybělo ani listopadové vaření. Kotlíkové brambory na loupačku-ale pozor s bylinkovým máslem a polévka z dýně hokaido – obojí Kulíškům chutnalo.

Kulíšek děti naučil také nové Kulíškové pravidlo: Kulíšci jsou kamarádi, Kulíšci se mají rádi. Pomůžou si, poradí, po ruce se pohladí. A děti se v kroužku hladí po ručičce. Toto pravidlo nám pomáhá pěstovat kamarádské kontakty mezi dětmi, protože to je jeden z našich nejvyšších cílů, kterých bychom chtěli v Kulíšku dosáhnout.

Konec listopadu už patřil adventním přípravám. Kulíšci připravovali adventní věnce-na každý stoleček jeden. Nebylo to jen tak- v lese museli projít spirálovitou cestou-vedl je provázek a uprostřed na ně čekal věnec a chvojí. Každý připevnil jednu větvičku a cinkl na triangl na znamení, že už může vyjít další.

Nezapomněli jsme si připomenout, že se na sv. Ondřeje věštilo a vyzkoušet si takovou lesní věštírnu. Pod hrnečky jsme umístili různé symbolické předměty a pak po slepu vybírali…a věštili.

V lese je pořád spousta novinek. Přes cestu spadl nový strom a poskytl nám nové možnosti her-chůze po kládě, houpací postýlky a domečky… Děti také objevily hlavu dinosaura a spoustu jeho zubů. Naučily se lézt na posed nahoru i dolů. Našly spoustu lesních pokladů-nejmenší houbičku na světě, srnčí ložnici nebo lesní šiškové hodiny… A i my dospělí nevycházíme z údivu, jaké zázraky se v tom lese skrvají.